Eshu
Námořník se natáhl mezi pytle mouky, zaklonil hlavu a oddal se kolébání vln a vzpomínkám.
Je to již dlouhá léta, co navštívil paláce a dvůr samotného Sultána. Byl tehdy ještě mladý, nezkušený a plný touhy po dobrodružství. To poslední mu, pravda, zůstalo až do dnešních dnů. Myšlenky jej zase jako by náhodou zanesly až k NÍ. Jak byla nádherná, když ji poprvé spatřil - zapadající slunce dodávalo jejímu šatu nachový nádech a jemný vánek si laškovně pohrával s jejím závojem. A tehdy, na kratičký okamžik, sluneční paprsky prostoupily jejím jemným šatem a odhalily mu tak veškerá tajemství jejího těla.
Nebyl by pošetilým dobrodruhem, kdyby se nevydal krkolomnou stezkou k dívčímu srdci. A protože byl odhodlaný a tvrdohlavý, nakonec jej i získal, a s ním i veškeré bohatství její hřejivé náruče.
Leč život po boku ženy stává se po čase nudným a stimulu prostým. A tak se dívka jednoho rána probudila v prázdné posteli, a jedinou památkou po jejím milém jí zůstal zlatý přívěsek a Překvapení. Nevěděla kam plul, která loď jej najala. A již nikdy jej od té doby nespatřila.
Námořník se usmál. Třeba je jeho milá ještě u dvora... Myšlenka na ni mu rozproudila krev v žilách. Jak teď asi vypadá? Provdala se, nebo na něj stále čeká?